Leden 2017

Sbírka ksichtíků

23. ledna 2017 v 9:46 | Romíí |  Příhody
Ahoj!

Dneska jsem si pro vás připravila pouze několik fotek...

Myslím si ale, že opravdu stojí za to!


,,Co to sakra pořád děláš s tou věcí?! >,<"


Žubýýý!

Síla vůle

11. ledna 2017 v 13:23 | Romíí |  Téma týdne
Podle mého názoru, je síla vůle asi nejvlivnější silou v našem životě. Nemyslím si, že se nadarmo říká, že kdo si více věří, více dokáže. Naše vůle má vliv na rozhodování se nad tím, co v našem životě vykonáme. Kdybych neměla pevnou vůli, asi bych ani nedodělala školu a neodstěhovala se pryč od rodičů, i přes to, že mě podceňovali a nevěřili ve mě.

Nevím, jestli tohle téma zajímá všechny, takže pokud chcete číst dál... c.č.

Krušná rána

11. ledna 2017 v 10:01 | Romíí |  Příhody
Nevím, jestli je můj kocour exot, nebo jestli to dělá každá kočka, ale od té doby, co mám Pupíka doma, téměř jsem se ve všední den nevyspala. Někdy je to horší někdy lepší, ale snad každou noc mě probudil jeho jazyk na obličeji. Jo, moje kočka mi chodí v noci olizovat xicht.

Nevím, proč se nechce mazlit když přijdu z práce a radši doma zlobí, skáče po poličkách a okusuje mi nohy. Prostě v noci chce najednou strašně moc drbat a každou hodinu mi skáče po hlavě. Píšu to proto, že dnes to byl opravdu extrém. Probrala jsem se s úplně opuchlýma očima a byla jsem naprosto hotová. Teď v práci zívám a slzí mi oči. Nehledě na to, že jsem totálně promrzlá, protože venku je -15°C. Vůbec jsem si to neuvědomila,
a ještě když jsem byla rozespalá, mráz na mne působil dvakrát tolik.
Pupík se taky naučil lépe skákat a šplhat, což není moc dobrá zpráva pro můj pracovní stůl a poličky plné věcí, které by určitě moc rád objevil. Budu to muset ještě nějak vyřešit, nebo mi všechno poschazuje.

Rozhodla jsem se taky, že se pokusím psávat články na Téme týdne, protože psát pořád jen o kočce se moc nedá. Možná to tu bude i trochu osobní blog, ale chtěla bych se držet výhradně kočičího tématu, napsat svoje zkušenosti s kotětem a tak dále. Třeba to bude někomu někdy nápomocné - ikdyž každá kočka je jiná osobnost a je těžké se s ní sžít. Napadlo mě tu i vypsat, co všechno jsem Pupíkovi pořídila, ale nevím, jestli by to vůbec někoho zajímalo. Ještě to promyslím.

Zatím se mějte hezky, během tohoto týdne ještě asi napíši něco na téma týdne - popřípadě možná založím osobní blog, abych si to tu nějak oddělila.

První týden a Silvestr

4. ledna 2017 v 13:08 | Romíí |  Příhody
První dny byly trochu zmatené. Museli jsme s přítelem neustále dávat pozor na to, kam Pupík leze. Zabezpečili jsme prostor u ledničky, aby se nedostal za ní a něco se mu nestalo a taky jsem museli více přirazit nábytek, aby Pupík neuvízl v rozkládací posteli. Z kancelářského křesla začal skákat na topení a následně na psací stůl, takže jsem za topení strčila deku, aby náhodou nezapadl. Měla jsem docela strach. Když to na něj totiž přijde, lítá jako torpédo od zdi ke zdi, hlava nehlava naráží do nábytku a do zdí a skáče nahoru a dolů. Jediné, co jsem zatím nevyřešila, je šplhání po opěradle kancelářského křesla. Je v pořádku když na něm sedí nebo leží, ale jakmile se začně šplhat nahoru, jeho drápky začnou ničit koženkovou opěrku. Nevím co s tím dělat. Doufám, že ho to nějak odnaučím.
S tím souvisí i forma potrestání. Nevěděla jsem, jak ho odradit od těch špatností co dělá. U psů to je přeci jen jednodušší, kočky jsou kočky, a ty si budou povětšinou dělat co chtějí. Přítel zkoušel klasické ,,kššššic", ale to bohužel s naším Pupíkem ani nehnulo. Vlastně se na nás ani nepodíval. Později k večeru jsem projížděla různé diskuze, a spousta lidí tam psala, že funguje postříkání vodou. Musím teda pořídit rozprašovač a vyzkoušet to, nebo mi křeslo nadobro rozdrbe.

Silvestr jsme trávili spolu doma. Venku byla příšerná mlha, takže z ohňostrojů snad nic vidět nebylo. Ale rány slyšet byly a Pupík nejdřív vůbec nechápal co to je. Naštěstí se toho ale nebál, jen se chtěl dívat z okna, což bylo ultra-roztomilé. Začal ale taky kousat a hrát na žaluzie, takže jsem ty špagátky musela přilepit, aby za ně netahal, jelikož jsem v pronajatém bytečku a ty žaluzie nejsou moje a jsou navíc úplně nové.
Pupíkovi se také moc líbí poličky. Rád do nich leze a prozkoumává co v nich je. Občas si tam i lehne a kouká se kolem sebe. Má totiž moc rád stísněné prostory, kde si může lehnout nebo jen tak šmejdit. Takové místo je i za jeho záchodkem, většinou tam skočí a pak nemůže vylézt a chvíli mi to trvá, než najde tu správnou cestu.

Po novém roce byl Pupík poprvé sám doma. Nejdříve přímo na Nový rok, jen na dvě hodinky ,,na zkoušku". Pečlivě jsme překontrolovali, jestli v bytě není něco, co by mu nějakým způsobem ublížilo a odešli jsme k rodičům mého přítele. Měla jsem přirozeně obavy, že mu bude smutno a že něco zničí a blablabla ale zvládl to skvěle, ALE - pořádně mi vynadal. Vymňoukal mě hned jak jsem se vrátila a potom na mě skočil a chtěl mazlit. To byl ale jen slabý odvar toho, co udělal po celém dni sám doma další den. Chodím do práce, takže to musí doma vydržet. Teď už mu to asi došlo, že se vždy zase vrátím, ale ten jeho pláč co jsem slyšela po prvním pracovním dni mi trhal srdce. :D Nehnul se ode mě celou hodinu a pořád jsem si ho musela všímat, abych mu to jako vynahradila. Je to slaďouš.

Celkově k mi přijde Pupík jako docela bezproblémový kočičák. To, že si hraje se vším co najde mu nemohu mít za zlé - je to ještě kotě, a časem se trochu uklidní, navíc ho ještě čeká kastrace, kterou doufám zvládne v pohodě. Očkovaný ještě není, ale ono není kam spěchat. Je to kotě co je v bytě, takže mu nic nehrozí, navíc mi bylo doporučeno očkovat ho co nejpozději, aby se mu z toho nedělalo špatně a dobře to snesl.

Mějte se krásně.
Romíí & Pupík

Nový domov a první chvíle

3. ledna 2017 v 10:49 | Romíí |  Příhody
Tak už je to tady. icon_10.gif image by Salisko
Jelikož jsme s přítelem oba promarodili Vánoce, rozhodli jsme se na Silvestra zůstat doma. Protože jsem z toho všeho byla smutná, jela jsem si s našima pro Pupíka dřív. 28. 12. 2016 jsem si ho přivezla konečně domů!

Celé to proběhlo vlastně úplně v pohodě. Den před odjezdem od rodičů jsem koupila kočičí záchod a silikátové stelivo. Přepravku jsem pořídila už před Vánoci, takže ta byla připravená a moje starší ségra do ní ještě aktivně ušila malinký polštářek a myšičku na hraní.

Do přepravky si vlezl vlastně sám a nechtěl vylézt. Dostala jsem od chovatelů pár rad, typ na veterináře a jelo se do nového domova! Na počátku cesty se Pupík jen zmateně rozhlížel a po chvíli začal mňoukat. No, nebylo to ani tak mňoukání, jako spíš zmatené skřeky. Pořád jsem na něj mluvila a skrz mřížku jsem ho hladila po hlavičce, ale moc to nepomohlo. icon_28.gif image by Salisko Cesta naštěstí netrvala moc dlouho, jelo se asi 25minut a byli jsme doma.

Můj taťka moc kočky nemusí, ale jakmile Pupíček vyskočil(!) doma z přepravky, zamiloval si ho. Hned vytáhl mobil a fotil si ho. Čekala jsem, že se Pupíkovi nebude chtít vylézt a bude zmatený a smutný, ale opak byl pravdou. Hned začal řádit a hrát sis hračkami a s připraveným škrabadlem. Všechno vesele prošmejdil, já jsem si omrkla kam leze a kam neleze a to co by mu mohlo ublížit jsem schovala. Dostal kapsičku
a spokojeně se uvelebil v novém pelíšku. Naši potom odjeli domů a to co se stalo potom, mě úplně zahřálo
u srdce
. Nikdy jsem kočku neměla, takže jsem byla celkem zmatená, když jsem si lehla na postel a Pupík ke mě přišel a začal se mazlit a spokojeně vrnět. Vylezl mi skoro až na hlavu a spokojeně pomňoukával. Nečekala jsem tolik lásky hned první den. icon_37.gif image by Salisko